Žiju si v království pro malého prince
a jeho velkou princeznu
mám svatební šaty
a pod nimi trn
kterým chci vykrvácet z prázdnoty
jsi tak něžný
až zdáš se být větrem
který rozplétá copy
už cítím vůni růží
hořký úděl dravce...
svobodu.
“Musím zabít tu představu o dokonalosti
slunovratu
kruhu, který začne řezat
tvůj strom
až opadá.”
Chvílemi se však zdá
že ta chvíle mrazivého čekání
nás vzrušuje oba.
Tak pojďme se naposled kousnout,
lásko.
(vždyť i já umírám)
|
|