Bethesda Bůh sahá na ty, kteří věří a já na tebe anděl dělá stopy na hladině a pro ty, kdož vydrželi je náhle všechno jiné bůh chodí spát do nebe já do tebe Vonnegut je bůh Chtěl jsem se spolehnout na zázraky a tam co byly mraky se ozval jenom kašel asi taky našel tu tabatěrku z Bagomba a ztratil se v čase nad jatkama našeho světa se čas třase Chtěl bych namalovat obraz Chtěl bych namalovat obraz a vyjádřit v něm, jakej mám pohled na to či ono
nakreslit na jedno místo Marka Chapmana a Yoko Ono a jak by si to s ním vyřídila
a modrá barva s temně červenou na pozadí to by byla síla která by lidi k tomu výjevu přivábila
chtěl bych namalovat obraz ale mám na tohle děsně chromý ruce Jak básníkům chutná život nakreslil bych tvoje ruce dvě ještěrky na opuce a k tomu láhev orosený dvanáctky
básníci nemůžou žít bez lásky Usnul jsem v trávě
Usnul jsem v trávě a nad hlavou mi přelétávalo jaro nechávalo za sebou čáry proudovejch motorů a ptačí hovínka usnul jsem na kraji borovýho lesa a zdál se mi sen o budoucnosti stála děsně blízko, růžový brejle trochu nakřivo usnul jsem plnej nevyslovitelných pocitů a vzbudil se nevyléčen Doba
Duše generace je instantní, je nahlas, je ve spreji svoboda, tak jak ji dneska chápou má jméno Linux a chodí tiše v livreji
generace instant Linux a přes to všechno jede Pendolíno pod mostem děti dělaj děti a devadesát procent všeho je smetí Cibulačka
Oloupal jsem z tebe jednotlivý vrstvy tak nějak připadlas mi jako cibule to pro ty moje slzy v tvojí blízkosti i pro ty dnešní i ty minulé
loupal jsem z tebe všechno strnule a čekal, kam to všechno povede tak jak jsem čekal zbylo prázdno a prázdnem dvoukolák bez koně nejede Před bouřkou
uklizeno před bouřkou stojím na zápraží vnímám tu elektřinu ve vzduchu šeří se, na konci pole opuštěnej žebřiňák čekám na telefon a nervózně si luskám prsty chlad a elektrický výboje mi postavily chlupy na předloktí Ještě jsme nešli domů Starý rádio hospůdka u hřiště … smrad spálenýho tuku já ve svý ruce držím tvojí ruku
jako tenkrát máš stejný oči i po tý době usínáš s mými sny já s těmi mými .. v tobě ještě jsme nešli domů ale půjdeme a já tě budu držet kolem pasu a hukot tramvaje nijak neruší mou fascinaci vůní tvých vlasů Od okurek
Pod víčkem sklenice od okurek je tajemství a bída a dětský sny, který netrvají nesu to všechno s sebou do školy chtěl jsem, aby se všichni dívali a říkali tyjo, co to máš dětský omyly z neznalosti taky znáš ještěrka nepřežila a sny jsou papírky od radosti Poznávačka
nemůžu poznat co se v tobě odehrává tím myslím myšlenky ne, jak se tráví strava
nemůžu poznat, kam kráčíš odkud jdeš tím myslím, kdy se začla tvořit pleš nemůžu a nejspíš ani nechci mám vlastní poznávací lekci
|