| Prolog |
|---|
|
| Ach... |
Ach, Teplá
Řeko mého života
Zapomenutá světice dnů předchozích
Vodo, která plyneš korytem našich dnů
Vládkyně zapomenutých světů
Řeko, krásná, zvonící, jasná
Voníš po parfémech dam v luxusu oděných
I potem neduživého dělného lidu
Rád poslouchám tvůj zpěv
Tvou večerní serenádu útlocitné dívky
Tvůj léčivý příběh, u něhož usínám
Tvé zádumčivé blues, s nímž procitám
A je mi veselo
I smutno mi je
Když valíš se mezi těma dvěma břehy
Sepnutými v jeden příběh
V jedno polaskání |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Alan Marceau', 05.05.2011 18:41.
| Názory čtenářů |
05.05.2011 19:59
 s.v.
|
řeka, která voní parfémy, to je pro environmentalisty docela problém... :))
|
07.05.2011 23:37
 josefk 
|
pěknej konec |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
1