Řidič traktoru je strašně osamělý pán

odjíždí ze hřbitova, když všichni ještě zůstali

padají mu kytky z korby, tiše nadává

slovy, jež neznají lidé neznalí

mraky táhnou nad tou scenérií

jako houby na nádobí nasáklé křivdami

a stromy kývají se opile, nevím, co pily

ústy hnízd jako by něco říkaly

říkám vám, tady se asi něco děje

mávají lidé, mávají hlavy lučních trav

všichni volají dobrého čaroděje

a noční král mu kývá na pozdrav

pohádka blaží tiché kolemjdoucí

na srdci láskou na očích perletí

nikdo neví, odkud se slova berou

nemají křídla, tak z nebe neletí

pověz mi, prosím, jak dlouho tají ledy

pověz mi prosím, kde řeka má svůj splav

budu stát klidně a třeba naposledy

utíkej rychle, nikdy se nezastav