Na nádraží zvedá vítr listí  nedalekých topolů

a potrhané stránky umaštěných novin

vlaky se objevují odnikud a jedou nikam

lidé nejsou, tak sám sobě říkám

kampak to jedete, kam vás to táhne, pane

a jede váš vlak na téhle koleji?

Jízdní řády jsou deštěm a časem rozmazané

a časy všech jízd jsou dávno spočítané

prsty zebou jak vykukují zpod kabátu

sluníčko občas střelí paprskem, ale často mine

možná bych moh dojíst v kapse našťouchanou bagetu

dám si ji a skřivan zaskřehotal hymnu o světu

svět fotbalu, smrti a mobilních sítí jenom kvete

žije sám pro sebe, duší konzumentů už ani není třeba

někdy srdce rozhodne se a na autobus běží klusem

tak jo, upad mi list salátu, pojedu autobusem.