já byl op572
a ty op176
poposedávali jsme celé dny v miniaturních kancelářských buňkách
na hlavách koruny z kovu, plastu a molitanu
(já, já budu král
a ty, ty budeš královna)
balil jsem nám cigarety
dvě hodiny jsem na to měl
hodinu na každou
balil jsem ty nejlepší cigarety, co praha mohla tou dobou spatřit
a pak
se na nás usmála nadřízená
a my mohli vyběhnout
do dvora
zamotala ses do mýho - nejlepšího - saka
a kouřila v něm tu nejlepší cigaretu v praze
hrbily se nad náma prastarý budovy skoro k nedohlednu
(dva pošuci s nebem na příděl od budov a nadřízených)
a koukali na nás lidi z oken
(vím o vás!)
a povětšinou se usmívali
a pak
ses rozmotala
políbila mě
a já byl op572
a ty op176
potkáváme se občas ve městě
aniž bychom si sebe všimli
nepamatujem se, jak jsme vypadali
pořád si ještě dělám kuřácký pauzy
pořád balim ty nejlepší cigarety
ale už jsem jaroslav
a ty jseš tereza
Hmm, tak ta gradace ke konci se fakt povedla.. velká paráda, báseň si myslím celkem přístupnější, ale zanechává po přečtení pocit, kterej se nerozplyne, snad to bude trvanlivá věc :)