smějte se chmatáci Vám někdo krade svět na zlatém podnosu co se sám z pathosu přepóloval
když hromy burácí Bůh bývá omyl vět
kdo hleděl z úkosu v kam možno nedospět nemiloval
co je Vám po práci žebráci mdlého barda s nimiž se potácí kdejaký tklivý mnich
duše se neztráci jedna
jak miliarda knih
|