| |
|
zajíc
běží runway-í, běží před namyšleným chlapem v uniformě, vykřikuje cosi a
hrozí pěstí. zajíc běží jako o život. chlap v uniformě má jen vztek,
ale jemu jde o kůži. kdyby si mohli promluvit! běží jako blázen a na
nějaké vysvětlování není kdy. otočí se a chlap v uniformě nikde. zajíc
těžce oddychuje, myslí na toho blbého chlápka, co nedovřel jako už
tolikrát jeho klec. tu mrňavou smradlavou klec.
když
jste zajíc a zavřený, nikdo se vás neptá. soused smrdí a pořád vykládá,
jak viděl nádhernou ušatou krasavici a co by s ní mohl... a toho jídla!
buď je ho málo, anebo moc, a pak hnije a taky smrdí. kdo pochopí, že
klaustrofobik v kleci může i zešílet. a pak ti lidi zas budou psát, z
čeho že to šílené maso bylo. ani tak ho netrápí osudovost klecí daná,
ale TY ZPŮSOBY!
a
teď si běží a je štěstím i strachy bez sebe, i když ten ubožák v
uniformě už jen někde funí a mává a snad to tomu ušáčku i přeje. a toho
hluku všude! a tak běží a nezastaví se, až teď a přemýšlí. jestli vůbec
může myslet s bušením srdce a v hlavě mu hučí, tlapky pálí. kamínky
betonu rozedírají malé nožky. a ten všude přítomný příšerný hluk. v
kleci slyšel v dálce hučení leteckých motorů. netušil, jak moc se k nim
přiblíží. ale ta VOLNOST A PROSTOR! ve vzduchu něco zapískalo, zajíc
zatím trochu klidně přemýšlí a rozběhne se raději k plotu. běží dál
podél plotu, nějaký stín ze shora, a tak se přikrčí, uši stáhne a celý
se schoulí. ani neví, jak na to přišel, prostě to samo. téměř ho není
vidět, počká za travnatým drnem. co se může ještě stát, všude kolem
prostor, samé otevřené nebe. popoběhne dál kolem plotu, snad někde bude
cesta od toho všeho. a zas ten pískot vzduchem, instinkty velí, dřepne
si, ale nic. á konečně díra! BRÁNA ŽIVOTA a volnost opravdicky
opravdová, tlapky už dávno necítí a teď je všude tráva. vůně, a všude
kolem tráva. tolik trávy ještě neviděl- tak takováto je svoboda! a zas
ten pískot, pronikavý uši beroucí pískot a stín padající. ještě mu
proběhla hlavou myšlenka, že to byl úplně jiný pískot, než dosud znal z
leteckých motorů, a naposled zajíce napadlo, jak je mu krásně, a dravý
pták zaťal smrtelné drápy do krku... |
|
|
2
sokrates 
muclicka 