Na konci 21.století se konečně vyčerpaly uhelné zásoby na Chomutovsku, Mostecku a Ústecku. V té době již několik let existovalo obnovené Království české. Po žabomyších sporech dynastie Havlovců a Klausovců byly oživeny a klonovány pozůstatky Přemyslovců a Lucemburků. Dle vyjádření předních genetiků byl klon Přemyslovců životaschopnější. Novým českým králem se pak stal geneticky modifikovaný Přemysl Otakar III., který se rázně ujal vlády. Rozhodl, že severočeská krajina, zasažená těžbou uhlí, se rekultivovat nebude - nebyly na to peníze (ty ostatně nebyly nikde, jak bylo v Království českém zvykem). Přemysl rozhodl, že Ústí nad Labem bude našim potomkům zachováno, ale Chomutov, Most a Litvínov, kde již tehdy byla stoprocentní nezaměstnanost, budou opuštěny a okolní měsíční krajina se použije jako jaderná střelnice evropské sekce NATO (která na rozdíl od americké sekce uzavřela separátní mír s potomky Usámy bin Ládina).
Chemická výroba ze Záluží u Mostu měla být přesunuta do Kralup a Neratovic k nesmírnému jásotu tamějších obyvatel (jásot musela policie poněkud korigovat emisemi chlóru a Národní banka emisemi dluhopisů).
Král Přemysl ve spojitosti s jadernou střelnicí dále rozhodl, že trasa dálnice Praha-Drážďany bude napřímena a tak si tato ryze česká stavba získala již v projektu hrdý název Drážďanská diretissima (z italského diretissimo = nejkratší). Čeští projektanti vzali královo rozhodnutí doslova a vedli novou trasu přímo přes vrchol Milešovky. Teprve při pohledu na strmou horu se rozhodli pro stavbu tunelu, jehož realizaci jim však Milešovka znechutila opakovaným zemětřesením. Korigovaná trasa dálnice pak horu obcházela uctivým obloukem.
Jistý problém nastal s mosteckou nemocnicí a jejím velkolepým panteonem. Před 150 lety byla mostecká nemocnice nejmodernější v tehdejším Československu a proto tam byl natáčen světoznámý televizní seriál. V nemocnici byly nyní umístěny sochy hlavních alzheimerovských postav v nadživotní velikosti. Vznikla tedy nerudovská otázka: kam s nimi, když bude Most vyklizen a zasvěcen atomu ? Naštěstí se pro ně našlo místo v Praze - byl to stále ještě ničím rozumným nezaplněný katafalk bývalého Stalinova pomníku. Tak se stala pražská Letná místem posledního odpočinku bronzových soch primáře Sovy, doktorky Čeňkové, doktora Štrosmajera a primáře Blažeje, které tam byly z Mostu postupně přemístěny pomocí balonu o průměru dva kilometry. Praha tak získala novou dominantu.
Král Přemysl Otakar III. si ve Sněmovně reprezentantů trpce stěžoval, že letenské sochy jsou mezi lidem oblíbenější než sama Jeho královská jasnost, ale Parlament mu tentokrát za pravdu nedal. Pražská Letná byla náhle příjemnějším místem než pražský Hrad, kde se jako obvykle přijímala nepopulární rozhodnutí...
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'Montrealer', 21.05.2004 06:56.