| Dílo #63215 |
|---|
| Autor: | PaJaS |
| Datum publikace: | 01.10.2010 22:22 |
| Počet návštěv: | 964 |
| Počet názorů: | 3 |
| Hodnocení: | 5 1 |
| Prolog |
|---|
... Jindřišská věž 7.12.2009
|
|
| Špatný den |
Ráno jsem vstal levou nohou. Nevyspalý, unavený, každé oko mi šlo jinam. Ještě že jsem večer zavřel dveře do ložnice, jinak by mi ty oči utekly kdoví kam. Jedno jsem nakonec (poslepu) našel pod nočním stolkem a druhé se hřálo u topení pod oknem. Nasadil jsem obě zpátky a vyrazil do koupelny provést ranní hygienu. Důkladně jsem si vykartáčoval chrup, vyhřebelcoval hřívu a malou kapesní žehličkou přežehlil obličej. Zkontroloval jsem v zrcadle výsledek a byl jsem spokojen. Rychle jsem na sebe naházel oblečení a když jsem se z té hromady zase vyhrabal, oblékl jsem se, popadl klíče od auta a vyběhl ven.
Cesta mi ubíhala pěkně a auto polykalo kilometry. Doufal jsem jen, že se mu z nich neudělá špatně a nehodí šavli. Mohlo by totiž tou vrženou sečnou zbraní někoho zranit. Nebo by po něm mohla na silnici zůstat olejovitá stopa a někdo by po ní uklouzl. Ale zatím to vypadalo, že moje služební autíčko má dobrý metabolismus. Spokojeně si broukalo a vezlo mě k cíli.
Jedeme, jedeme a najednou přede mnou nějaký blázen v Mazdě udělal myšku. Chtěl jsem mu vynadat, ale nakonec jsem myšku sebral a schoval do batohu pro moji ženu - ona je to totiž kočka. Koukal jsem, že jich během chviličky udělal dalším řidičům docela dost a přemýšlel jsem, zdali on nedělá ve Zverimexu. Tolik myší na silnici najednou jsem už opravdu dlouho neviděl. Ostatní řidiči je však také sbírali, takže já jsem zůstal jen u té jedné.
Do práce jsem dorazil v celkem dobrém čase. Alarm už byl vypnutý, takže jsem nemusel trápit a mučit mozkové závity, jaký že to zrovna máme kód na odblokování. Ono se mi vždycky příčilo násilí a navíc natahovat neuron na nanoskřipec je docela makačka. Dneska jsem však byl této operace ušetřen. Rozložil jsem své pracovní náčiní, ze skříně vytáhl hrnek a šel si uvařit čaj.
Seděl jsem u stolu a zamyšleně popíjel horký čaj. Co budu dneska v práci provádět? Z přemýšlení mě vytrhl kolega, který se přiřítil jako blázen, zakopl o židli a natáhl se jak dlouhý tak široký. Ještě že je výrazně delší než širší.
"Tak co - chytil jsi toho zajíce?" zavolal jsem na něj vesele, když se ztěžka zvedal. Vítězoslavně zvedl statného ušáka, kterého poté hodil do skříně a zamkl. Alespoň někomu se dneska dařilo.
Netrvalo dlouho a přišel šéf. A hnedka vytáhl pracovní úkol.
"Tak co - troufneš si na to?" zeptal se mě s úšklebkem. Ne nadarmo jsme mu říkali Kobylí ksicht.
"No nevím - nechám si to ještě projít hlavou," odvětil jsem nerozhodně. Šéf kývl a nechal mě rozmýšlet. Když potom později viděl kolega se zajícem, jak se mi z ucha dere zakrvácený pracovní úkol, na jehož termínech jsou kousky mé šedé mozkové kůry, zavolal rychle sanitku. Vědomí jsem ztratil o chviličku později. Bylo to tak rychlé, že jsem ani nestihl napsat na ztráty a nálezy. Doufám, že mi ho někdo najde a vrátí, jinak jsem v pytli. Vlastně spíš v rakvi. |
|
| Epilog |
|
| Názory čtenářů |
02.10.2010 22:39
 josefk
|
hlavně, že tě při tom trhání neroztrhnul :) |
12.10.2010 15:47
 PaJaS
|
Díky všem za zastávku, vřelá slovečka i šedá kolečka...
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
