I.

Už jsem vás viděl chodit, už jste šel.
Vám není do skoku, že?
 Celý jste se prolomil do větve. Tak táhle, křupavě.
Kolem se zužuje měsíc a
pot stéká z horizontů do mělkých moří –
Je jedno, co je, je-li.
 Už jsem vás viděl jezdit v křesle.
Tenkrát jste se na mě usmál.
Bylo vám do breku-

II.

Hodiny stojí

- tikot vzdálených chtíčů

   k nezastavení ubíjí prázdnou předsíň.

Dva průzory do vedlejšího bytu.

Pane, jste šmírák!

V koupelně zařídil hřídlo slasti. Dvě nahá prsa, nohy, ruce.

Slepota.

Hodiny stojí.

Zvonkem zatřást jednou za čas. Mám pocit,

že tu někdo musí být.

III.

Vtělesnění soumraku –

Jsem tentýž jako včera.

Vždycky se setmí.

 a blíž

se k ní nedostanu.

Jsou to už roky.

 Římsa.

Horizont.