,,No úžasnej seš -

žasneš. Zhasneš."

Nes si suchou slámu do hlavy a podpal

pro nápad

   pro ženu

       nakonec i pro sebe

až umřeš

úžasnej seš -

žasneš.

Podpal si svět a  hoď o zeď

                                    Fénixem a tím, co z něho zbylo.

Nepřiletí. Až umřeš, zroď se

a nech svou špínou pokálet zem. Tak jako všichni, nech se zmást a zkrvavit den,

až usneš nebudou se ptát: ,,Kým jsi to byl? Byls´ ty?"

Až usínáš, sen se ti zdá modrý -

stesk po dni. Noc se otevírá, brána hřmí.

Ticho před bouří. ,,Seš úžasnej-

Zhasni. A pojď spát."

I tady, tady i hovno je člověkem, člověk hovnem.

I tady, tady i člověk je Bohem, když Bůh je člověkem.

Stín oknem vraky aut rezivá ozvěna v posteli cítíš na trní budí ráno

v ostrý sníh.

Další rudý den. ,,Miláčku uvař a dej mi nohy do nebe. Zítra možná,

možná vstanu a ty budeš mít čas na to žít."