Další z věcí, která dokáže řádně procvičit nervovou soustavu je hudba.
Netvrdím, že vše, co moje puberťačka poslouchá, je hrozný a out. Někdy
se to fakt poslouchat dá. Ale mám tedy výhrady proti poslouchání právě
oblíbené písně celý den a pořád dokola.
V současné době vede Justin Bieber a jeho "hitovky", které se z dceřina
pokojíku linou nepřetržitě od té doby, co očka rozlepí. Naštěstí chlapec
pěje anglicky, tak nerozumím textům. Píšu naštěstí, protože texty
písní, které zpívají a hrají naši a slovenští mladí "umělci" jsou někdy
opravdu spíš jako soubor sprostých slov doprovázených rachotem, který se
zove hudba.
Jsem ale matka mazaná, proto mám účinnou zbraň.
Dřív to bývala na plný pecky puštěná ABBA (bohužel, s uvedením filmu
Mamma mia!, se dceři ABBA zalíbila, čímž mi vzala vítr z plachet),
poslední dobou jsem byla nucena nasadit těžší kalibr a pouštím si
Helloween, Iron Maiden, Manowar, Rammstein. Pokud jsem už moooc zoufalá,
dojde na české interprety a týrám svou ubohou dceru písněmi Petra
Nováka, Karla Kahovce, Věry Špinarové a Marie Rottrové.
Úspěch je zaručen a do deseti minut se otevřou dveře pokojíčku, vykoukne
moje ratolest a oznámí mi, že pochopila a dává si sluchátka.
Pravda, než zvítězím, je to u nás jako na Matějské pouti a nejednou se
kolemjdoucí zastavují a rozhlíží se, kdeže je ten cirkus,aby mohli
koupit lístky pro rodinu.
Ale ten klid a následný ničím nerušený poslech starých dobrých písniček, které snad nikdy neomrzí, mi za to stojí. |
|
