Kdysi jsem stavěl hrad ... pak mi ho rozkopla ta s kosou ... hrady už stavět nebudu, zkusím to jinak, jen tak životem plynout, bez hradů, bez úsilí, které je často mařeno fenoménem zvaným "vis maior" nebo lidově osud. Prapodivné, skoro by se dalo říct, že něco jako bůh existuje, ale s tím křesťanským (i jakýmkoliv jiným) to asi moc společného nemá. Spíše mi připadá, že jsme pro "TO" něco jak pokusní králíci. TO si říká: "Teď jim provedu tohle, schválně, jak se s tím vypořádají." A pustí na Zem mor, či jinou podobnou lahůdku. Pak na to shora kouká, jak lidi divočí, modlí se nebo nadávají a nakonec proti pohromě něco vymyslí. TO je v duchu pochválí a vymýšlí novou hajzlovinu. Dřív, můžeme li věřit starým pramenům TO s lidma aspoň komunikovalo. Třeba Noe dostal echo: "Vole, postav si loď, bude velká voda." Lota taky upozornil, když si chtěl vyzkoušet novou hračku. Ale poslední dobou toho na Zem sesílá víc a víc a s nějakýma varováníma se nepiple. Že to není křesťanský bůh, je jasný z toho, že ty pohromy postihují všechny bez rozdílu. Muslim, ateista, křesťan, odskáčou to všichni. Celkem přesně to vystihl jeden americký student. "Je víc různých náboženství a každé z nich tvrdí, že ti co nejsou u nich, přijdou do pekla, tudíž do nějakého pekla se dostanou úplně všichni." A na závěr ještě citát od NN: "Bůh miluje ateisty, protože ho v jednom kuse neotravují s nějakými požadavky."