Kapitola 35 – Sen či skutečnost

  „To nebude tak zlé,“ pravila slečna Smrtihlavová, když prováděla vyšetření. Otočila kachničku na bok a pohmatem zjišťovala tělesné funkce.
Jindra s Kulmou stáli opodál a sledovali ji při práci.
  „Takže se uzdraví?“ zeptala se upírka a v jejím hlase zněl náznak naděje.
  „Bude v pořádku,“ usmála se léčitelka a odvrátila zrak od gumového pacienta, „Včera mi dovezli kanystry s Živou a Mrtvou vodou. Stačí pár kapek a všechno bude jako dřív.“
  „To mi spadl kámen ze srdce,“ oddechl si Jindra, „Takže už nebude v bezvědomí?“
  „Za to se nemůžu zaručit,“ řekla slečna Smrtihlavová, „Pacient sice není v ohrožení života, ale za jeho stav mohou účinky magie. Takže netuším, kdy se probere.“
  „Takže ho někdo začaroval?“ prohlásila Kulma překvapeně.
  „Vypadá to na kombinaci kouzla Hajej Dadej se zaklínadlem CHCÍPNI!“
  Léčitelka chtěla ještě něco dodat, ale přerušil ji příchod dalších studentů. Dva chlapci podpírali hubenou spolužačku, na jejímž obličeji vyrostla třetí ruka.
  „Měla menší nehodu během hodiny Přeměny v odporné tvory,“ řekl jeden z doprovodu.
 Jindra pochopil, že jeho čas právě vypršel. Slečna Smrtihlavová se začala věnovat dalšímu případu a povolala asistentku ať s ním dořeší ostatní formality.
  K vyšetřovacímu stolu dorazila zrzavá paní v bílém plášti. „Než se vaše kachnička probere, tak si ji tady necháme na pozorování,“ oznámila jim, „Nemusíte mít však strach. Bude o ní dobře postaráno. V oddělení zneužívaných hraček máme jedno volné lůžko.“ Nemyl tak dostal krásnou postýlku pro panenky. Společnost mu dělali další pacienti - plyšová opice bez hlavičky a polámaný igráček.

  Když Jindra s Kulmou opustili Ošetřovnu, zamířili k nejbližšímu přepravnímu portálu.
  „Ještě musíš absolvovat hodinu Dějepravy a pak sezení u hypnotizéra,“ nadhodila upírka, aby trochu zpříjemněla pochmurnou atmosféru.
  Jindra byl zabrán do vnitřního monologu. Přemýšlel, zda bylo rozumné nechávat Nemyla bez dozoru. Co když je personál Ošetřovny zapleten do událostí z dnešního rána? Nemyl si může na něco vzpomenout a to by mohlo být nebezpečné.
 „Vnímáš mě vůbec?“ řekla rozhořčeně Kulma, když zjistila, že ji ignoruje.
  Jindra přerušil tok myšlenek a tiše kývnul.
 
  Následující hodina Dějepravy proběhla bez problémů. Liliputí učitel Kratiúd měl celkem zajímavou přednášku o klíčové roli bájných tvorů v průběhu druhé světové války. Na stěnu promítal černobílé snímky kentaurů s kulometem v ruce nebo mořských nymf, které připevňovaly nálože na trup bojového plavidla. Největší úspěch však sklidily fotky dračí letky likvidující nepřátelské stíhačky.
   Když se konečně učebnou rozezněl vřískot zvonku, který ohlásil konec hodiny, zastavila se u Jindrovi lavice Ko Zanková a zamračila se. „Doufám, že večer přijdeš. Slíbil si to! Podruhé už pozvání nedostaneš.“
  „Já s tím počítám,“ procedil Jindra přes zuby, „ale možná budu mít menší zpoždění.“
  Ramon, který seděl opodál, se zatvářil rozpačitě a něco zašeptal Šampusovi.
  „Radši už půjdu,“ řekla Ko, „nebo se po škole roznesou další drby.“
  Sotva Zanková odešla z učebny, přisedli si k Jindrovi Welasquez s Finitem.
  „Ty randíš s Ko-Zou?“ zajímal se Šampus, „A já myslel, že se nenávidíte.“
  „Kde budete mít milostné dostaveníčko?“ zeptal se Ramon, „Snad ne v Parčíků úchyláků?“
  Oba vyprskli smíchy.
  „Schůzku máme o půlnoci, v Paneláku hrůzy,“ řekl Jindra chladně, „a Zmatený výtah nám bude dělat garde-dámu. Ještě nějaké další blbé otázky?“

  Kulma už čekala připravená před učebnou. Vyzvedla svého svěřence a společně zamířili do nejvyššího paneláku v celém školním komplexu.
  „Co se bude dít u toho hypnotyzéra?“ zajímal se Jindra, když vstoupili dovnitř budovy.
  „To seš tak blbej nebo to jen hraješ?“ zasmála se upírka, „Nech se překvapit. Ale nemusíš mít strach, že by tě nějak zneužili. Kromě hypnotizéra tam bude celkem pět lidí : ředitel Greenphlegmovy banky, zástupce věřitelů, zapisovatelka Zita Holubinková a moje maličkost.
  „Ty tam budeš taky?“ nevěřil Jindra vlastním uším, „a z jakýho důvodu?“
  „Dohlížím na regulérnost výslechu,“ pronesla hrdě Kulma, „Jako letitý zástupce studentů musím dohlížet na tvá práva.“
  „Co když budu mluvit o nějakých intimnostech?“
  „Jsem zavázána slibem mlčenlivosti. Pokud něco prásknu, tak mi exploduje hlava.“
  „Toho bysem mohl někdy využít,“ usmál se Jindra.
  Během hovoru se přesunuli pomocí přepravního portálu do sedmého patra, kde je čekala připravená výslechová místnost. U dveří už je netrpělivě čekal vysoký muž s ostře řezanými rysy oblečený do tmavého saka. Představil se jako Carl Green, ředitel banky. Jindrovi připomínal pana Kubeše, což nebylo zrovna ideální. V duchu doufal, že mu Kulma nelhala a že doopravdy odejde bez poskvrny.
  „Dobrý den, slečno Vláskorádová,“ usmál se ředitel, „rád vás tu opět vidím.“ Poté sjel očima na Jindru. „A vy musíte být náš skrytý kapitál, o kterém všichni tak nadšeně mluví?“
  Jindra se zdržel komentáře, protože měl velkou chuť nakopnout toho chlapa do rozkroku.
  „Tak jdeme na to!“ řekla Kulma a otevřela dveře.
  Výslechová místnost svým vybavením připomínala klasickou kancelář. Skříň se šanony, velký stůl s koženkovým křeslem, na stěně visel kalendář a hodiny. V levém rohu bylo provizorně položené spartakiádní lehátko, u kterého seděl malý skřet v pruhované košili.
  „Zdravím vás, pane Hrnčíři,“ pronesl zvesela a vytáhl z kapsy stříbrné kyvadélko.
  Jindra ztuhl na místě. Nevěděl, zda za to může samotný hypnotizér nebo strach, že řekne něco, co by mu mohlo v budoucnu ublížit. Nemohl pohnout nohama a dál vyděšeně zíral na připravené lehátko.
  Pak se stalo něco zvláštního. Místnost se začala nadouvat a prodlužovat. Hladká bílá omítka zhrubla a zešedivěla. Na jejím povrchu vyběhly černé žíly elektrické kabeláže. Koberec pokrývající podlahu se změnil na udusanou hlínu pokrytou drobnými kalužemi vody. Hypnotizér, Kulma a ředitel Green se vypařili jako pára nad hrncem. Jindra zůstal osamoceně stát uprostřed potemnělé chodby, nahrubo vytesané do skály.