Voníš hříchem i láskou něžnou,
tvá ňadra jsou jak svatý grál.
Jsi kurtizánou i mou kněžnou,
též ďábel, co mi duši vzal.

Tvůj klín je místo mého hříchu,
studánka velké rozkoše.
Duše má křičí v nočním tichu,
když přijmeš mého panoše.

Kouzelná víla co mě láká,
občas se tváříš nevinně.
Rozkoš to není ledajaká,
zas chystáme se k hostině.