Něco v tvých očích mi říká…
Že bych měl
stmívat názor duše
Možná bych měl
odříznout nedodělky hnijící v koutku mysli

Z radosti nad štístkem
v potoce datových vod a
snění nad prozaičnostmi okamžiků
vyseknu poklonu darům slunce – jarní vzdychání mě zabíjí (zatracená aler- hyjé!)

Něco v tvých očích mi říká…
Zastav se a uchop okamžik ticha
Taky mi občas říkáš, že jsme dlouho nikde nebyli
a já si promítám společný chvíle v zařízeních, do kterých už chodí jen málokdo (z nás)
Musím uvázat uzel na šátku a vzkázat nebi – Zvol víc slunečního svitu!

Z radosti nad rozlitým mlékem – to byl zase klukův nápad
vyměknu …
dívče se potutelně usmívá – to zase baští něco, co nemá
ech tyhle starosti jsou moc milý…

Něco v tvých očích mi prozrazuje, že …
Království je tam, kde tě maj rádi
a doma je tam, kde ti rozumí…
Něco v tvých očích mě nepřestalo fascinovat…
Takže si opíšu statut zamilovanýho otce – muže ve věku středních let (že by zvonila nevlídnost čerstvýho třicátníka?)
A vepíšu ho do diáře nezapomenutých dnů

První poznámka bude:
Že něco v tvých očích mě stále dostává do kolen – i po letech (a to je moc fajn)