| Dílo #62062 | ||
|---|---|---|
| Autor: | j.v.znojemsky | |
| Datum publikace: | 22.05.2010 00:01 | |
| Počet návštěv: | 1441 | |
| Počet názorů: | 7 | |
| Hodnocení: | 4 2 2 | |
| Patří do sbírky: | Juvenilie aneb Mizerné střípky mizerného bytí | |
| Prolog | ||
|---|---|---|
| ||
| Láska | ||
| ||
| Epilog | ||
| Názory čtenářů | |
|---|---|
22.05.2010 00:15 knihomol |
výtečný |
22.05.2010 08:34 Doffie |
takový přímočarý:) mě se to líbí :) |
22.05.2010 09:48 patafyzik |
|
| 22.05.2010 10:41Impresse |
no... |
22.05.2010 10:56 jasper |
Ty mi prostě připomínáš jednu pražskou ikonu pouličního umění – pana Antonína Votavu. Pokud budeš psát své básně dostatečně dlouho a vytrvale, získáš si nefalšovanou úctu. Pana Votavu jsem osobně znal, občas jsme si povídali a měl jsem ho rád. |
22.05.2010 18:28 B_and W poet |
jasper napsal(a): Zhruba takhle jsem to myslel, když jsem psal znojemákovi pod dílo o té autistické paní. O poměru snahy k možnostem. Tvuj příklad je ale lepší, sakra. Zkusím tedy taky něco: znám se s jedním dávným mistrem republiky ve vzpírání. Za život se nadřel ze statisícema tun váhy. Co je ale ON ve srovnání s jedinou z milionu žen, co den co den tahaj zrůdně veliký nádoby s vodou od řeky k nim do vesnice?Ty mi prostě připomínáš jednu pražskou ikonu pouličního umění – pana Antonína Votavu. Pokud budeš psát své básně dostatečně dlouho a vytrvale, získáš si nefalšovanou úctu. Pana Votavu jsem osobně znal, občas jsme si povídali a měl jsem ho rád. |
22.05.2010 23:06 josefk |
j.v.znojemský byl v šestnácti na ženský je to ale nanic když seš panic na to, že je to napsáno v 16, to jde :) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|