| Prolog |
|---|
|
| Drbna dojemná |
Vlastnost mě
nepříjemná,
však libuje si v ním drbna dojemná.
Já
nemám rád tyhle saně,
vždy na všechno ti řekne jasně.
Nemám rád tu dojemnou drbnu, to každý už
ví,
co ona neví, to nepoví.
Je co mě uzří její zrak,
už
rozjíždí se lživý vlak.
Že jsem byl s něký, někde,
ale
přátelé, to takle nejde.
Já chci mit svoje soukromí,
a né,
že se na me drbny usmějí.
Tahají
ze mě rozumy,
a řekne, že to nikomu nepoví.
A když někde strátím
slovo,
a pak už jen ty dojemný drbno.
Slzy v očích,
úsměv
na rtech.
Já v ruce svírám kord,
a vypnu hruď,
a hlavu
jí setnu,
a se štestím v srdci odejdu.
Ta dojmná drbna dobře ví,
že me to štve,
však
slzy pro mě neroní.
Mě krev v žilách trné,
a zuby
mi skřípou,
snad nikdy už neuvidím tu drbnu dojemnou |
|
| Epilog |
|
| Názory čtenářů |
11.05.2010 01:22
 B_and W poet 
|
teda, smažíš to do nás nemilosrdně, jen co je pravda |
11.05.2010 09:58
 patafyzik  |
|
11.05.2010 13:44
 kníže Kropotkin 
|
obzvlášť vypečený kousek.
|
11.05.2010 14:45
 psavec
|
Chlapec patří k tlustokožcům a jeho hroší kůže mu zabraňuje vzít si něco z kritiky. Opět plno chyb, to si to sakra nemůže přečíst a opravit.
něky, mit, dojmná, me, trné, strátím... atd. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|