stočená do sebe
topím se
úzkostí z místa

kde jsem uvězněnájako bys mě nutil skládat puzzle
z tisíce dílků
zůstanu navždy mrtvá
netrpělivostí a vztekem

snad jen
pro ten kousek modré oblohy
co stále vidím
proužek blankytný
a pro hrbolky na tvém hrudníku
dál ulamuji kousky karamelu
a čokoládu nechávám rozpouštět po kapsách

přistávací světla šeptají nebezpečí

a já

cítím to odčerpávání lásky
nelze se vykroutit z vlastního životatak přisátá jako k respirátoru
lapám po vzduchu

a svou opuncii
tuhou pichlavou zvenku
loupu
olupuji 

pro to sladké uvnitř