Zneklidnění
Jako když jsem
potkával
Jiřího Koláře
Na kamenech vytesaní
holubi
vedle lidí
nehybnost ruší snad
jen pohyby pod sukněmi
na lavičkách v parcích
milenci a jejich chtění
prochvívá se pažemi
pomalu začínám cítit
podzim když
všechno krouživě
padá a pád je tak zběsilý
že nepostřehnem to
okno
kde se odráží západ a
oko
ve kterém se třpytí
dvě kolínka do břicha
potrat a chlast.
Zneklidnění II.
Bitka. Na chodníku leží několik peprných vět snubní prsten celý
od krve a hlava přischlá k zemi - možná láskou k domovině
Ve
vzduchu je cítit sex zpocený zápas dvou mužů pod sluncem pěst x
pěst x pěst jako polibky padající z rukou anděla - ty nejsi
věřící? ptá se mě tančící dítě kolem toho všeho.
Směje se
penízkům na dlani.
Zneklidnění III.
Postoupila o krok a vítr promlouval zamyšlením vzadu tam vzadu
vykřesat postoupila o krok a další.
Už
jen přelézt a zahodit všechny do jednoho pytle jako lidi jako
ptáky jako vlastní
pochybnost o tom že vzlétne když se odrazí
Nad sebou viděli
mladou holku Zastavili Vystoupili
Byli jen malou
vzpomínkou která ji probrala ten zvuk brzd pleskot masa a spojení
když oba chtěli vyslovit Já tě vlastně nikdy nemiloval/a |