pes záviděl ptákovi jeho křídla

štve mě, že nikdy nenajdu

v kruhu rohy

tisíce ulic čas v minutě pozhasíná

malíř jde domů

pro tmu nemá vlohy

po válce vrací se poražení zpátky

zatímco v prachu schne

vítězů krev

matka je zahlédne bledé mezi vrátky

voják si lehne

dřív silný jako lev

a nohy roztáhne stín mladé Zuzky

jakoby stalo se

dávno už

nakyne jako chléb břich její úzký

tím, čemu řekne se

„Své vlasti služ.“