Prolog |
|
Ewa |
vracela se domů městem jež ani nedýchalo její šaty vypadaly jako svítání měsíc byl bledý a rozmazaný a jí se zdálo že se k ní měkce a starostlivě naklání
s červeným květem vlčího máku ve vlasech byla na chvíli královnou té zapadlé uličky ale bolely ji nohy tak se posadila na obrubník a zula si bílé lodičky
dívala se na podivně strnulé domy kolem sebe neměla z toho příliš pocit a kolem ní na dláždění pokryté staniolem padala samota spolu se zbytky noci |
|
Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'kníže Kropotkin', 08.04.2010 22:44.
Názory čtenářů |
05.04.2010 17:26
muclicka
|
i ty Ewice))) |
05.04.2010 19:10
baucis
|
:)) |
05.04.2010 20:26
adammi
|
paráda* vždy ma poteší, keď dielko zanechá nejaký pocit - zanechalo. |
05.04.2010 23:27
knihomol
|
|
08.04.2010 21:02
josefk
|
|
10.04.2010 23:12
Yfča
|
*
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|