Nemyslím skutečnou mámu, ale včera slíbenou písničku od skladatele Bixia. V originále se jmenuje Mamma, ale to by se určitě pletlo s mnohem známější skladbou Mamma Mia od ABBY a ze stejnojmenného muzikálu.
      Mámu jsem do Sibelia postupně soukal několik dní. Dnes jsem neobyčejně brzy vstával – už v půl druhé, tak jsem si řekl, že konečně vyrobím finální partituru – jednotlivé části smíchám pomocí Ctrl+C, Ctrl+V, které v Sibeliovi taky nějak fungují. Výsledek však není dokonalý – chybí několikataktová Coda (dohra), kterou se mi už nepodařilo překopírovat, protože jsem nějak překročil maximální délku partitury. Zkrátka se najednou nic dalšího vkládat nedalo. Tak jsem výsledek akusticky sejmul a dal si ho na webovou stránku. Tamní adresář "Vlastní tvorba" už taky začíná přetékat, nestačím nově vložené skladby komentovat. Přitom Vlastní tvorbou jsem původně myslel písničky, které jsem sám nahrál, nikoliv sám složil. Mé vlastní skladby tam nikdy nebudou v převaze, protože tolik hezkých melodických motivů mě zase nenapadá. Přitom první klávesy jsem si koupil asi před 30 lety, abych se na nich naučil hrát trampské písničky, které jsem slýchával na chmelu a jiných brigádách. Na skutečný tramp jsem nikdy nejezdil, i když jsem opravdovým trampům záviděl. Já však zůstal navždycky paďourem.
      Když už jsem ty klávesy měl, začal jsem usilovně shánět noty. Jejich čtení mi nedělalo potíže, stačily základy z hudebky. Pak jsem si začal půjčovat knížky o harmonii, zkoušel pracovat s akordy a kadencemi a objevily se první nesmělé skladatelské pokusy, které jsem zpočátku zapisoval do školních notových sešitů. Popsal jsem jich asi deset a pořád je ještě pietně skladuji. Ty zdařilejší skladatelské pokusy jsem ze sešitů zpočátku vytrhával, později xeroxoval a nakonec přenášel na notové papíry formátu A4.
      Od samého začátku své práce s muzikou jsem dělal dvě zásadní chyby. Jednak jsem se nepokoušel hrát na klávesy jako na klavír, tj. levou rukou bas a pravou rukou melodii s několika hlasy harmonického doprovodu. Místo toho jsem se naučil levačkou hrát akordy podle značek, když jsem si předtím přečetl, ze kterých tónů se skládají. Od té doby se tradují "oblíbené" tóniny, u kterých složení hlavních akordů znám nazpaměť a tóniny neoblíbené, kde akordy neznám. Když opisuji klavírní part, na tónině vlastně nezáleží, protože "všechno je už napsáno v notách". Pokud však chci nahrát skladbu, od níž mám jen melodii a akordové značky, je to práce podstatně obtížnější, ale přece jen trochu tvůrčí: musím vymyslet bas a doprovodné akordy v notách co nejvíce přiblížit (v intervalu tercií) melodii, tedy vytvořit něco, co sám nejsem schopen na klávesách zahrát.
      Tento týden jsem začal prohlížet své staré notové archivy a přepisoval noty (pokud se mi je podařilo přečíst) do Composeru. Jedná se pouze o vložení melodie a v tomto případě je Composer asi třikrát rychlejší než Sibelius. Jakmile je jednou vložena melodie, rychlost vkládání dalších hlasů je podobná, ale pořád vede Composer se svou rychlou obsluhou klávesovými zkratkami. Do Sibelia vkládám noty většinou myší. I když má Sibelius také své klávesové zkratky, nikde jsem nenašel jejich přehled, ale je třeba mít na paměti, že Sibeliův manuál má 660 stránek v angličtině a já zatím přeložil jen vkládání not a výběry.
      Další důvod, proč používám pro prvotní zápis písniček Composer je moje vrozená neschopnost zachytit správně rytmus, zejména když píšu noty rukou u kláves. Rozlišuji totiž jen noty krátké a dlouhé a to bohužel nestačí. Já o téhle neschopnosti věděl od samého začátku a proto se ke všem skladbám, které myslím aspoň trochu vážně, snažím napsat text. Jakkoliv blbý, plný nostalgické trampské romantiky, uhasínajících táboráků a rudého slunce, jež za hory zapadá. Přitom ten text sloužil prvotně jen k tomu, abych si díky němu po čase vybavil rytmus skladby, protože v zápisu intonace chyby nedělám. Potom, na Composeru, se snažím "vtlačit" do těsné svěrací kazajky nekompromisních taktových čar nějaký poslouchatelný rytmus. Když je rytmus takto vyřešen, vytisknu jen melodii a začnu ji zdlouhavě vkládat do Sibelia, nyní již rozhodnutý publikovat všechno další v něm, i když ani on neoplývá klavírem kvality Steinwaye. Jsou v něm však vhodnější nástroje. Zatím jsem úspěšně vyzkoušel baskytaru, normální akustickou kytaru a violy. V pokusech s nástroji hodlám samozřejmě pokračovat.
      Zjistil jsem, že mezi Liteřany je poměrně dost lidí, kteří nějaký počítačový hudební systém vlastní nebo přímo na něco hrají. Nechci zakládat hudební server, nebo tak něco, ale myslím, že bychom o sobě měli více vědět. U mě se jedná a zvlášť povážlivý problém, protože přicházím do styku jen s pečovatelkami a s asistentem. Mám přátel extrémně málo a nikdo z nich nemá počítač.