Projdeš uchem jehly už na to máš v podrostu lesem tmavým a hle - paseka v zákrutách hladina třpytivá ve zbytcích staveb vlky léčíš strojem na korále kopce tak strmé, že berou dech změna - budeš architekt talent, jeden za sto let. Však hladina tmavá i na mělčině může hloubka kvést kolik zákrut ještě? Než Věčnost dnes má prádlo tmavé a kroužek z dýmu vše v okamžik jeden, snad zítra, podaří se svést...