Slyším zvuky laptopů Jako by hrál celý svět Žiji v domě bez stropů Čas mi plyne kamsi zpět
Slova se mi kódují Do neznámých abeced A tak když lidem děkuji Nemohou mi rozumět
Refrén:
Ptáte se, kde to žiji? V terrabajtech nesmyslů V Marconiho galaxii Zábavního průmyslu Žijí tu počítače Lidé jsou roboti A každé informace Je tu bez hodnoty
Neumět tak číst a psát Vše by pak bylo jasnější Nebylo by se čeho bát Lidi by byli šťastnější
Refrén...
Epilog
Marshal
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Alan Marceau', 09.01.2010 10:20.
Ve včerejších Lidovkách píše spisovatel Jan Faktor v příspěvku "Nudu v Berlíně přehluší kadící monstra" o své kulturní identitě v německém hlavním městě. Píše mj.: "Kultura pro mě znamená ignorování kulturních nabídek. Strach mám i z nekonečných propastí internetových katakomb. To už se dám raději do řeči s dělníky - pěstuju tak upadající kulturu ústní komunikace."
K textu písničky: možná bych dal místo "Lidi by byli šťastnější" osobnější Byl bych asi šťastnější