| Dílo #6087 |
|---|
| Autor: | kmínek |
| Datum publikace: | 17.05.2004 14:24 |
| Počet návštěv: | 184 |
| Počet názorů: | 3 |
| Hodnocení: | 2 |
| Monolog básníka a půlnoční čarodějky. |
|---|
Ona:
jsou oči a tma
je bolest tak udělej
z ní radost
ať víme o sobě
co chtějí hlídky srdcí
proč chápají zradu
jak důkaz lásky.
I strom nese svou vinu
za salvu lidskosti
do hrdel svítání
kde láska zvítězí.
On:
bytost je sama sebou
v ucelených řečištích
zametené krve a zvon
s prasklým srdcem
je návod k tichu
když rukou tepem
do stínu života a smrti.
Život je knihou
o plných stránek básní
a obytcích popela
u začínajících cest.
ona:
proč bouráme města
a potlačujem strach
a otvíráme hněv do sopek
nechme plakat dlaně
v obrazech tarotů
kde půlnoc nemá sny
její moc je v lásce
k utženému podpatku
co sešlapal střevíce
zkalených tváří do stop
od slzných dešťů.
on:
podpalujem svá obydlí času
kam mrtvé sny nemají přístup
přes voskové mosty vyhaslých lamp
a život je o radosti
když máš na dosah lásku
ženu ve své ženskosti
ještě krásnější uvnitř
znamení psaná bez rukou
a pohled vzhůru nohama
na obrácený most
obraz v zrcadle.
ona:
Stesk maluje monogram
v ohništích marnosti
s ozvěnou bez prstů
v koutcích oka.
Sbírají rozházené odpovědi
dávno určených přezdívek.
on:
sníh uprostřed ohně
zcela bez hnutí
taví vlastní stín
do středu kruhu
a ohně čtyř stran
jsou vzpomínkami.
|
|
| Názory čtenářů |
17.05.2004 15:51
 Dash
|
Hmmm... :o)) |
17.05.2004 15:58
 Diotima
|
Jsi to ty? Má to myšlenku, má to v sobě MOC! (jen opravit
chybičky) ***** |
22.05.2004 12:16
hajka
|
hm, tak to jo |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|