Dílo #60684
Autor:Paulie
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Vyznání
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.12.2009 19:53
Počet návštěv:374
Počet názorů:2
Hodnocení:1

Prolog
zcela zapomenutelná
Další noc
Postává na rozích ulic s tím jeho směšně hrdým výrazem stojí jako propagandistická socha z časů co jsem nezažil opírá se o neonový billboard u silnice o reklamu na hodinový hotel - každý si všimne někdo pokrytecky pokrčí nos a odvrátí zrak někdo se chlípně ušklíbne někdo dělá, že si nevšiml ale: oproštěn od velkých slov velkých lidí a rádoby střízlivých pohledů opilců musí každý uznat že lidé zkrátka MILUJÍ hodinové hotely a jejich lacinou pompéznost kdo by se divil, však také září nocí a skrývají rozkoš a co víc si může malý tvor v tom šírém bóžím světě přát? a já jsem zas jednou turistou ve vlastní hlavě a tak naoko zoufale hledám informace nebo alespoň bar a není třeba příliš přemýšlet co přijde jestli dříve padne mlha nebo se jedna z těch malých nočních víl všude kolem zase jednou zachová lidsky aby bylo na co vzpomínat a čeho litovat a jako již mockrát využít nějaké té moudrosti z hotelu a jen tak si zatancovat a na nic při tom nemyslet nebo...! ...mlha velmi, velmi zvolna padá jako železná opona... nebo to prostě nechat plynout „Když ta holka má na sukni volánky!” A ty oči! Ty oči mi rozumí! Ty oči mě zachrání! Budou se mnou sdílet můj další tanec s tisíci světel na symfonii s kompozicí tak složitou a přesto nádhernou že se nám z toho víru zamotají duše a možná...! možná že je pro jednou ani to hnusně obnažující světlo nového dne nerozpojí! A pak.. pak co? Budu vědět co říct, až ráno mraky poplují nad střechami paneláků, od kterých se liší pouze odstínem šedi a déšť bude zoufale bubnovat na poplach do betonové kůže našich soch symbolů světa jež si hýčká svou rakovinu (díky společné expanzivní povaze) a nutí mě k takovému pokrytectví? Budu pokrytecky lhát - tuším. Možná budu pokrytecky mlčet. Možná budu dělat, že spím nebo že jsem jenom třeba tak úplně neslyšel. Strach mi málokdy dovolí říkat a dělat to, co opravdu chci. A večer, až ho opět potkám na rohu ulice a budu míjet tu jeho směšně hrdou tvář vím, že můžu jenom sklopit oči a jednou...jednou se mu možná i lehce ukloním.

Názory čtenářů
13.12.2009 21:09
Pan Japko
já mám tyhle texty rád, ale tohle je slabá poetika
13.12.2009 23:42
Rubik-On
"změna přijde, tu nemusíme honit
změna přijde, kotě, stejně jako loni...

...ale co my dva teď tady..."

- buď se na ty čárky vyser uplně a prostě to vysyp nebo to piš správně..

prago union to napsali líp.. skoro každej to napsal líp..

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)