Uprostřed zeleného lesa před malou skalkou klečel muž. Pršelo, vousy a vlasy měl zplihlé a šaty se mu lepily k tělu. Jak klečel, na podrážkách bot byly vidět nalepené dubové listy.

Lomil rukama a hořekoval:

-         Ohnivý mužíčku, ukaž se mi. Ohnivý mužíčku, pomoz mi prosím!

Nic se nepohnulo. Muž byl čím dál tím zoufalejší: - Ohniváku, vylez! Ty víš, k čemu tě potřebuju…V srdci mám jen popel! Zapal mi v něm lásku!

Když se nic nestalo, začal se tlouct v prsa, nesrozumitelně vykřikovat, pak se zhroutil na zem a zůstal nehybně ležet.

 Teprve potom skálu u studánky olízl plamínek, druhý  a pak se objevila celá ohnivá hlava.

   Ohnivý mužíček zůstal stát na prahu jeskyně a jen nespokojeně zavrtěl hlavou.

-         On si myslel, řekl někomu ve tmě za sebou,  - že vylezu! Blázen!!! Kdo chce zapalovat, musí hořet! V tomhle bych zhasl!

Tak to dopadá, když se pláče v nesprávný čas.

/22.října 2009, 15:56 hodin, R. S./