LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #60380
Autor:	egil
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Poezie/Volné verše
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	21.11.2009 12:58
Počet návštěv:	1545
Počet názorů:	10
Hodnocení:	12 5 5
Patří do archívu:	<Soukromý> Montrealer: Smetiště

Prolog

Na břehu Vltavy
stařeny sedí,
chytají ryby
a rovnou je jedí.

(1995)

Pasti

"…víš kterým směrem?" Stačilo do vody plivnout
a hned jsi věděl, kam teče – hladina,
která si o šero leštila světla.
Vyšehrad pozvolna protékal řekou.
Ve věžích čas odbíjely ryby.

Labutí hlavu jsi položil do mísy,
zalil ji octem – a čekal. Míjely dny.
Za oknem padaly kyselé deště,
stékaly po kostech města.

V lebce se začaly rýsovat póry.
Především zobák – vzdušný jak z pemzy.
Tušil jsi otvory v textuře času. Prosíván
rozdílnou rychlostí ve všech svých směrech.

Ráno; a vzduch
masitý mlhou. Hladina o šero leštila světla. V konstrukci mostu
uviděls zakleslou labuť. V zábradlí napjaté pletence pavučin
– zdobené kapkami vody:
překrásné pavoučí pasti.

Hlavu jsi položil do mísy
– svou prázdnou, včerejší hlavu –,
zalils ji mlhou a nečekal na nic.
Spláchla tě nejbližší vlna.

Byla to hra
na Který z nás kostnatí nejrychleji. Prohrávals, prosíván
rozdílně do různých směrů. Za oknem padaly kyselé deště,
písek se do času v hodinách tavil.
Kaluže zrcadel zbyly.