Dílo #60293
Autor:Šamil
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:15.11.2009 11:29
Počet návštěv:867
Počet názorů:5
Hodnocení:3 1

Prolog
V šachu času, v úšklebku osudu, v pasti náhody, v kleštích ze železa jsme jen ... nic.
Když se z člověka stane fašírka
Kolik nás čeká na svůj pátek třináctého?
Svůj černý pátek,
nebo jakouže barvu má smůla?
Metro trasy B má odjakživa žlutou.

Je 13.11.2009 a vagóny se zastaví ještě v tunelu.
A pak zhasnou světla, a pak nás vyvádí hlas ven, na nástupiště. 
Nikdo se moc nedívá, jen dva Mongolové skrze mobil - 
stepní prvek každé události.
 
Haló pane, zkouší to nějaká žena,
chytá ruku, nic. 
Kolik z nás asi teď počítá minuty?

Když se z člověka stane fašírka, 
zapasovaná do pěticentimetrové škvíry
mezi nástupištěm a tunou železa, 
je úzko. 

Když se z člověka stane fašírka, 
ať je to Marsyas z obrazu
nebo kluk z metra, 
chce se volat: Ecce homo! Jak jsi křehký. 

Kdyby nebylo tak úzko.  


 

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Šamil', 15.11.2009 11:40.

Názory čtenářů
15.11.2009 11:42
Pan Japko
megavtipný
15.11.2009 12:13
Kvičík Douda
veselý to zrovna není
15.11.2009 12:54
stanislav
mně to příde dobrý tedy.
15.11.2009 13:35
Šamil
Kvičík Douda napsal(a):
veselý to zrovna není
Škvorecký napsal, že lidé se v rovině teorie často chovají jako zvířata, teprve když si pak čichnou ke krvi, udělá se jim špatně jako lidem. Máme tu, myslím, příklad takových ramen nebo třeba spreje na fasádě.

Každá událost má svůj stepní prvek, i tady ten text ho má o pár řádků výše...
15.11.2009 13:55
baucis
Smutné.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)