Včerejší den jsem zasvětil Niagaře. Ne že bych se tam jel podívat na vodopády, já myslím tu slavnou Ingrišovu písničku. Opsal jsem nejdříve noty jen na melodii a udělal přitom pár chyb. Znělo to hrozně a chybu jsem dlouho nemohl najít. Nakonec jsem ty noty vytiskl a porovnával se zpěvníkem notu po notě, až jsem chybu našel. Já si totiž do not nepíšu text, podle kterého se ve zpěvníku orientuju nejlíp. Opisování textu však považuji za zbytečnost, publikovat noty přece nebudu.
      Dopsal jsem (přesněji řečeno rozepsal) známým způsobem akordy a přehrál písničku Renatě do telefonu.
      „Tohle že byla Niagara? To já ji znám úplně jinak.“ A začala mi do telefonu zpívat. To ona činí ráda a často, ale jsou některé písničky, které jí zpívat nedovolím, okamžitě ji utnu. Jiné si naopak od ní rád poslechnu. Ale k věci. Odpověděl jsem jí:
      „Brouče, máš na mysli tu moderní verzi. Tu mám v těch písničkách pro děti, cos mi kdysi koupila. Já ji do toho komponovacího programu nadatluju taky.“
      Renata byla s výsledkem spokojena:
      „Tohle je jiné kafe, takhle jsme to zamlada zpívali.“
      Já jsem byl spokojen o něco méně, ale písničku jsem si na stránku dal. Zjistil jsem totiž, že písničky z Composeru jsou poslouchatelnější, když je nepřevádím do MP3, ale co potom s těmi megabajty?