Šíji k moudrosti obnažím svádím tě tepe bolest v ní pulsuje od první pochvy muže nejen kdy Chronos spustí stavidla a zubatá kola nezastaví v drcení plev
Poznávám tě souputnice života uštknutá při vyplodění tenkrát struky v žebrech hledal jsem žadonil teplo a tvůj vítr půlnoční zvonil hrudí pevně přivinula dítě jsi v kostěné náruči vytvořené pouto na věky patřím…
Šíji k moudrosti obnažím svádím tě v očích hledám nejhlubších soucitů hrana dávno vyklepaná je utni lásko už…
Epilog
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'TulipánZaPlotem', 03.11.2009 23:57.
připomíná mi to text písně Like Spinning Plates... While you make pretty speeches, I´m being cut to shreds, you feed me to the lions, a delicate balance (Zatímco vedeš krásné řeči, jsem trhán na kusy a házen lvům napospas...). Člověk holt nesmí být před ženami příliš bojácný, ony to leckdy ani nemají rády...
Alane musím se omluvit.
Jednak emoce vnímáš dobře.
A za druhé text ke kterému jsi psal komentář je vícevrstvý.
A je tam i touha po ženě a lásce, ale její neschopnost naplnit ji pro zasnoubení se smrtí pro nedostatek lásky k dítěti.
Ale je tam i filosofující, že každým vzrozením je mládě odsouzené ke smrti...
josefk dík.