| Prolog |
|---|
|
| Stovky blikajících světýlek |
stovky blikajících světýlek
vzájemné pozdravy míjejících se lidí
mlha nad hroby - duše mrtvých
chvilkové zastávky
rozjímání
šepoty
vzpomínání:
+++
Babička s dědou...jak dlouho už to je..?
Hm...pět
let...a děda za měsíc dvacet..to to letí...první je napsaný jejich syn
Mirek...šlo to od nejmladšího...zemřel když mu bylo...kolik to..?...jo
- 21...ještě byl na vojně...už stříhal metr...na posledním opušťáku ho
srazila motorka...vzpomínka na něj ještě před pár léty vháněla babičce
slzy do očí...nikdy to nepřebolí...říkavala...
A
o kus dál....paní Branichová...měli hodně dětí...jak to bývalo zvykem u
věřících...k ní jsme chodili moštovat...měla tam malá koťata...jako by
to bylo včera...asi stárnu...sentimentálním...
Hned
vedle Zdeníček...má dětská srdeční záležitost... k tomuhle hrobu chodím
snad od sedmi let...zemřel v roce 1935...ve třech letech...má tam fotku
v námořnickém oblečku...ani zub času ji nepoškodil...jen nápis už není
moc vidět...ani básnička, kterou umím celá ta léta nazpaměť...
A tadyhle...nojo..Aleš...ještě neměl ani dvacet když se z nešťastné lásky oběsil...
stejně
jako Jirka - po něm tu zbyly dvě malé děti a dluhy...dluhy - důvod jeho
dobrovolného odchodu, které jeho žena nemá dodnes splacené...ani chudák
nevěděla, kolik toho měl...
...a
tady zas Michal - zabil se na motorce...už je to sedm let...tenkrát
jsme byli na dovolené, když jsme se to dověděli...měl krásný a zvláštní
pohřeb...stejně jako hrob...takový netypický...
..a Roman...ještě neměl osmnáct...takový sportovec...kdo by řekl, že nepřežije pád z kola...smutný konec dovolené s rodiči...
A
támhle leží Karel...u něj se musím taky zastavit...zabil se v autě když
mu bylo 35...a já si tenkrát říkala - no co, vždyť už měl
dost....nojo...mládí...bylo mi 12...kolikrát jsem se mu za ta léta v
duchu omluvila..
Ještě
musíme za tchánem...měl rychlou smrt...nečekanou...prý je to tak
nejlepší...ale jak se s tou rychlostí mají smířit ti, co zůstali..?
Na to se smrt neptá...my se jí bojíme - ona nás ne...
+++
Přituhuje
chlad leze za nehty
ještě naposled se otočím
a vdechnu tu vůni svíček a petroleje
zvláštní pocit
klid, mír, blaho, chlad, smutek
vše se to nějak v člověku semele
při pohledu
na stovky blikajících světýlek
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Janina Magali', 01.11.2009 21:07.
| Názory čtenářů |
01.11.2009 07:24
 malékulatékolečko
|
jediná neúprosná... |
01.11.2009 08:42
 karrel
|
*
|
01.11.2009 09:42
 sokrates
|
ponuré, ale dobré |
01.11.2009 11:13
Albireo 
|
Moc dobré!
|
01.11.2009 14:29
 mongolský_vlk
|
malá koťata a nehty - ne nechty. Myslim, si, že ač umělec, musíš zvládat i gramatiku. Ty dvě rádoby poetické pasáže na začátku a konci jsou přecajdaný, klišovitý a vůbec bych je vyhodila... prostředek jsem si ráda vychutnala, to je jasné... |
01.11.2009 18:17
 baucis
|
Smutné. Ale taký je život. Aj my sme sa práve vrátili zo sveta svetielok... |
01.11.2009 21:16
 Janina Magali
|
mongolský_vlk napsal(a): malá koťata a nehty - ne nechty. Myslim, si, že ač umělec, musíš zvládat i gramatiku. Ty dvě rádoby poetické pasáže na začátku a konci jsou přecajdaný, klišovitý a vůbec bych je vyhodila... prostředek jsem si ráda vychutnala, to je jasné...
Nejsi jediná kdo mě upozornil....takže díky všem skrytým i těm viditelným, za čas a chuť pomoci...:) |
03.11.2009 13:03
Haber 
|
hm* dať slniečko*že sa páčilo* rozprávanie* |
05.11.2009 09:02
play
|
mongolský_vlk napsal(a): malá koťata a nehty - ne nechty. Myslim, si, že ač umělec, musíš zvládat i gramatiku. Ty dvě rádoby poetické pasáže na začátku a konci jsou přecajdaný, klišovitý a vůbec bych je vyhodila... prostředek jsem si ráda vychutnala, to je jasné...
já vim ,hodnotíš básen...to jen tak při ranní mlze noo |
05.11.2009 09:02
play
|
napsaný tak jak život to po nás hází , díl jano |
05.11.2009 09:03
play
|
dík |
09.12.2009 12:03
Burlev
|
pěkné povdání... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|