Dílo #59725 |
Autor: | JirkaS |
Datum publikace: | 07.10.2009 08:53 |
Počet návštěv: | 968 |
Počet názorů: | 5 |
Hodnocení: | 5 1 |
Prolog |
|
Prázdnota |
Vždy s rozedněním se zvedá
tma a prach & zakládají
na omáčku...
To se to mluví s plnou pusou jazykem skrze oko punčochy
...štourám se davem
Dnes jsem si objednal několik vážně dobrých knih
Leč přestal jsem číst přestal jsem vnímat
Kdo jste vy pršící kameny?
Nějak se začíná a nějak končí: preambule prekluze
Jen - mýmu topinkovači je to jedno; mýmu kalnýmu vínu je to 1
a zatímco se držím vprostřed abych se neutopil
z každýho konce utíká několik zajímavých
očí |
|
Názory čtenářů |
07.10.2009 10:53
HarryHH
|
Vždy s rozedněním
zaklepe vědomí
na dveře reality ...
a ztopořený penis
tě odvede
na WC ...
k příjemnému zpestření
konečné fáze
životní samovazby ...
*
|
07.10.2009 11:52
baucis
|
"To se to mluví
s plnou pusou
jazykem skrze
oko punčochy"
|
08.10.2009 21:23
midiman
|
...šťourám se davem... to mi strašně moc připomnělo tu šílenou břečku lidí v tunelech podchodů pražskýho metra, nástupy a výstupy (natlačit/vytlačit), tu anonymní hrůzu lidskýho davu...
To ostatní v básni, to většinou chápu taky.
Tak ať tě to brzo přejde. |
10.10.2009 13:46
Rubik-On
|
|
11.10.2009 21:26
Haber
|
* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|