Dílo #59564
Autor:Liandr
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:23.09.2009 12:25
Počet návštěv:604
Počet názorů:4
Hodnocení:

Transcendentální
V neostrém obrazu vytrácející se kontury příčin...
Jediná spojitost je samo milování světa,
body zřetelně propletené na rovinách pocitů,
krotké nádechy, ve strachu,
že z hlubokosti se vytrácí počáteční.
Motivem naděje v melancholickém čase
obestírající se srdce, jako zaříkávač nepopsatelného.
Rozechvělost neviditelného ducha, tvá touha a ty,
tiskaři své kroniky, sebe zapouštíš do tabula rasa
sebepoznáním, rozluštěním začátku mája a akáša,
jako palmový olej promazávající soukolí života.

Názory čtenářů
23.09.2009 16:35
asi
já nevím, asi nemám vlohy tohle ocenit
26.09.2009 22:42
Natasha
Naneštětí to nefunguje tak, že čím víc pojmů se natlačí na centimetr čtvereční, tím silnější výsledek. Radila bych více se zamyslet nad tím, co má být výsledným sdělením.
Tohle je zmatek.
Například formulace "že z hlubokosti se vytrácí počáteční." Počáteční co?
Nebo "Motivem naděje v melancholickém čase obestírající se srdce" - ono se to srdce samo obestírá?
09.11.2009 23:11
Liandr
Počáteční... nejprvotnější představitelné, na doposud dosažitelných rovinách.
A ano.. ono seto srdce samo obestírá. Záleží na tom, jestli člověk věří, že tu vládne rozum, nebo cit. Cit je přisuzován srdeční oblasti. Nejsme tu v přírodovědecké laboratoři, ani v psychologické poradně, takže ano.. když cit zmůže, že rozum ustoupí rozumu, "srdeční aktivita" zahlcuje aktivitu mozkovou a člověk tak sám sebe klame. :-( hmm tak asi, nevím
22.01.2011 21:03
Mario Czerney
:)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)