Kapitola 25 – Internát a noví spolubydlící Kulma odešla i s vysavačem na dívčí oddělení a zanechala Jindru uprostřed liduprázdného společenského salonku. Jedinými jeho společníky tak byla nervózní gumová kachnička a modré plyšové zvířátko, které mělo neustálou tendenci si cucat palec. „Tak Bobby,“ oslovil Jindra mončičáka, „zaveď nás do mýho pokoje, když tvá panička nemohla.“ Zvířátko k němu obrátilo svou nevinnou tlamičku a ušklíblo se. Pak zničehonic párkrát nadskočilo a při každém dopadu hlasitě zapískalo. Nemyl, který nedokázal mluvit lidskou řečí, kupodivu porozuměl jeho dialektu a okamžitě pochopil, že má tu čest s namyšlenou plyšovou koulí, která si nevidí na špičku nosu. „Se na vás můžu vyprdnout!“ zněl doslovný překlad jeho přerušovaného pískotu. „Jestli nás tam nezavedeš, tak tě štípnu do zadku, ty modrá hromado chlupů,“ zakejhal Nemyl a výhrůžně otevřel zobák. „To si zkus!“ pohrozil mu Bobby, „a zavolám na pomoc svou družku Pamelu s celou její rodinou.“ „Pamela je školní potkan,“ dodal vzápětí. Nemylovi sklapl zobák. Proti potkanům neměl šanci. Jindra, který překvapeně sledoval jejich roztržku, nerozuměl jedinému slovu. Slyšel pouhé pískání a kejhání. „A co když tě prásknu tvoji paničce?“ pokusila gumová kachnička o vydírání, „Určitě se jí nebude líbit, že neposloucháš její příkazy.“ Mončičák se zamračil a na chvíli se odmlčel. „Je fakt, že Kulma by mi nedala týden nažrat, kdybych ji neposlouchal,“ přemýšlel nahlas, „a já v žádném případě nebudu pojídal odpadky z popelnic.“ „Takže?“ naléhala kachnička. Bobby se nakonec nechal obměkčit a změnil názor. Nemyl spokojeně zakejhal a podíval se na Jindru. Ten okamžitě poznal, že debata skončila. Mončičák se rozběhl ke dveřím s červeným kolečkem a naznačil, aby jej následovali. Jindra poslechl a stiskl plastovou kliku, na kterou sotva dvaceticentimetrové zvířátko nemohlo dosáhnout. Za dveřmi se objevilo úzké schodiště, které směřovalo vzhůru k půkruhovému odpočívadlu, na němž stála štíhlá prosklená vitrína. Bobby vyběhl po schodech nahoru a zastavil se na posledním stupni. Káravým pohledem si změřil své dva svěřence a dvakrát rychle zapískal. „Tak hejbněte kostrou, vy dvě lemry!“ porozuměl Nemyl jeho komentáři. Jindra vzal kachničku do ruky a vyběhl nahoru za mončičákem. Modré zvířátko ukázalo prstem na dvojici dveří, které ústily do odpočívadla. První byly označené žlutým kroužkem, druhé fialovou hvězdičkou. Bobby vybral ze žlutým kroužkem. Jindra sáhl po klice a otevřel určené dveře. Opět se objevilo další schodiště. Oproti svému předchůdci bylo širší a vzdušnější. Celé provedené z mramorových desek. Prostor nad nim osvětloval hrozen skleněných koulí připevněný ke kazetovému stropu. Bobby třikrát pomalu nadskočil a zapískal, což v překladu znamenalo: „Už jsme skoro u cíle. A pak se vás konečně zbavím.“ Jakmile vystoupili po schodech nahoru, ocitli se u prosklených dveří, na nichž bylo nalepeno velké modré písmeno „A“. Když se Jindra zvídavě podíval skrze skleněnou výplň, spatřil za ní dlouhou chodbu, po obou stranách lemovanou řadou dřevotřískových dveří. Mončičák si začal intenzivně cucat prsty a na omítku napsal zvláštní kombinaci symbolů: A519. Dřív než se jeho svěřenci stačili vzpamatovat, tak jim zvířátko zlomyslně zamávalo na rozloučenou a zmizelo. „Mrcha jedna podrazácká!“ zlostně zakejhala kachnička. Jindra naštěstí nebyl úplný idiot, aby nepochopil, že tajemné čtyři symboly nejspíš označují dveře od jeho pokoje. Položil tedy Nemyla na podlahu a přistoupil ke skleněné výplni. Pokud mluvila Hemeroida pravdu, tak tenhle prosklený vstup bude součástí školního přepravního systému. „Takže, jak to Hemra říkala?“ vzpomínal nahlas, „nejdřív v duchu myslet na místo, kam chci. Pak se dotknout skla malíčkem levé ruky a měl by se objevit tunel.“ Co řekl, to taky udělal. Kachnička na něj vyjeveně zírala a vůbec nechápala, proč tam stojí jako idiot a šmátrá prstem po skle. Vzápětí se úlekem málem podělala na podlahu, když se ve dveřích objevil hladký tunel. Poučená z předchozích situací, kdy byla ponechána napospas osudu, přicupitala k Jindrovi a nahlas zakejhala, aby na sebe upozornila. Neměla totiž chuť potkat Bobbyho družku Pamelu nebo jiného člena krysího příbuzenstva. Chlapec s gumovou hračkou vstoupil do přepravního portálu. Oproti tunelu k VOSce měl tento menší průměr a jeho stěny pokrývaly zakřivené pásy zrcadel. Sotva Jindra ušel pár kroků, uzavřela se mu za zády jediná úniková cesta. Zrcadla kolem něj se dala do pohybu a šílenou rychlostí začala ubíhat jako pruhy na silnici při rychlosti 200 km/hod. Výsledný optický klam tak připomínal cestování červí dírou, kterou znal z televizních seriálů. Během několika sekund se pásy zastavily a na konci tunelu se zjevily dveře s plastovou klikou. Na zažloutlém povrchu křídla byla v úrovní očí připevněná kovová cedulka s označením A519. Nemyl výstražně zakejhal, aby dal najevo svou nervozitu. Jindra nejdřív zdvořilostně zaklepal a když se nikdo neozýval, sáhl po klice a prudce otevřel. Dveře vedly do malé předsíně osvětlené špinavou zářivkou, v jejímž plastovém krytu se nacházelo obávané muší pohřebiště. V místnosti byla umístěna zabudovaná skříň a kovový věšák, na němž viselo slaměné sombréro, v levém rohu stála osamoceně otlučená lednice. Do předsíně vedla trojice dveří. Jedny s výmluvným výjevem čůrajícího chlapečka vedly na toaletu, druhé s obrázkem sprchující se holčičky patřily koupelně. Poslední dveře nebyly označené. „Tady asi budeme bydlet, Nemyle,“ špitl Jindra a podíval se do černých oček gumové kachničky, které byly plné očekávání. Tentokrát bez zaklepání se vřítil do místnosti a vyděsil tím dvojici mladíků, kteří tajně popíjeli tequilu. „Seňor Jindra!“ vyjekl překvapeně jeden z nich. Nebyl to nikdo jiný než Ramon Welasquez, se kterým Jindra cestoval do Pačlavic. Dalšího kluka však neznal. Bledý chlapec s kulatým obličejem a nakrátko ostříhanými oříškovými vlasy se představil jako Šampus Finito. „Příště radši zaklepej, jo!“ zhluboka si oddechl Šampus, „Už jsem si myslel, že k nám vlítl správce Filc s Gulášem a Sekanou.“ „Co?“ zeptal se Jindra nechápavě, „Vy tady máte i donáškovou službu?“ To Šampuse natolik rozesmálo, že se za břicho popadal. „Kdepak, Filc je správce naší koleje a Guláš se Sekanou jsou jeho dva vlčáci, kteří jsou vycvičení na vyhledávání drog a alkoholu u studentů.“ |