Zas napad‘ sníh, a záhy zase taje

A kroky mé jdou břečkou tající

Nejisté jako plaší zajíci

To únor jen si s teplotami hraje.

A v hlavě mám to stejné jako v sněhu

Vždyť když už v ní se něco vyrojí

Veselé, smutné, nebo obojí

Zas přijde sůl na přebytečnou něhu

Snad líp je zvolna životem se plížit

Ať něco křehké snad se nezlomí

To totiž příliš bolí v svědomí

A tak se hlavně snažím neublížit

Však člověk platí za minulé chyby

Těch nadělal jsem jistě víc než dost

A právem jsem jen ohlodaná kost

Já nechci dál už dávat plané sliby

Jsem vinen vším, co v životě se stalo

A přece v něčem dobře je to snad

Jak hořký lék to usrkávám rád

A modlím se, ať nebude to málo

A proto jdu a vnímám celým tělem

Ten rozbředlý a netrvalý sníh

Pro chladný vítr, co mě kdesi pích‘

Si nebudu teď stýskat nad údělem

A jednou přijde jaro po únoru

Zas přijde změna v každé podobě

Pak vykvetou mi kytky na hrobě