jako obvykle krásně prostřeno a chybí zde židle pro druhého ta co zbývá není volná je moje budu jíst a pít budu do dna moje tabule je maruščina solnička rezavá voda pod víčka skřípe mezi zuby vyjímá se bez pochyby krásně na dálku ale tady v tmavém kumbálku vzlíná drze, rozhodně stravuje cestičky - zrzka ze slepé uličky po zdech prostopášně prokresluje mapy nocodní jako té dnešní - poslední.
Epilog
nejni noc jako noc
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'slovenka', 26.06.2009 00:26.