ležím na koberci vyrašené trávy a pozoruju jak vítr něžně hladí stébla probírám se prsty jejich trsy a bořím nehty do hlíny země je má milenka
nedotýkejte se ji svými špinavými krůmpáči a neodsávejte z ní jako pijavice její krev naftovými vrty
všechny ty její jaterní skvrny jež vy zvete města a ty tmavé kruhy pod očima z vašich cigaretových výfuků neděsí vás to?
neděsí vás že se třese jako narkoman ve vlastních výměšcích?
i já jsem tvým vrahem sebevrahem všech dalších generací a zvracím sperma do boží prdele tebe jsme si ale nevymysleli ty jsi pod mýma nohama ty jsi co dýchám snad proto nejsi hodna soucitu a pomoci?!
prosím příjmi mé tělo za mizivou náhradu nevynahraditelného nechť hnije pro tvou krásu