LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #57084
Autor:	Montrealer
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Reportáž
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	23.04.2009 05:56
Počet návštěv:	1522
Počet názorů:	9
Hodnocení:	8 2

Dětský pláč

      Tuto středu mně měly sestřičky z domácí péče odebrat krev k nezbytným laboratorním rozborům. Sestra Lucka přišla asi v půl osmé a hned se mi sápala po žílách na rukou. Nejdřív však musela nějaké najít, což je u mě pokaždé problém. Asi po pěti minutách mě poprvé píchla. Nabrala půl zkumavky krve, víc to nešlo. Chtěla mě píchnout ještě jednou, ale odebraná krev se jí zatím ve zkumavce zatím srazila, pročež velmi slušně zaklela a pak řekla:
      „Musíme jít k paní doktorce, tam mi dají novou zkumavku a odebereme vás tam. Dojdete tam?“
      „Dojdu.“
      „A co takhle do laboratoře na Táborské?“
      „To ne, tam už by mě musel někdo dovézt.“ namítám.
      „Tak jdeme k paní doktorce. Sestra tam už určitě bude.“
      V čekárně u Ireny přibyla jedna dřevem vykládaná skřínka, takže my čekající se už nemusíme dívat na wellness plakáty zachycující lidi vyznačující se nadměrným zdravím. Sestřička z domácí péče mi probojovala cestu dovnitř, takže jsem se v čekárně ani neohřál. Obě sestry se mně pak snažily nabrat krev. Marně. Do toho zaznívala nějaká strašlivá hudba podmalovaná dětským pláčem. Nevydržel jsem s nervama:
      „Vypněte to, k čertu! Vypněte ten zatracený přehrávač, nebo vám ho rozdupu.“ zařval jsem.
      „To nejde vypnout, to je z čekárny.“ namítala místní sestra.
      „Tady nemají děti přece co dělat, tohle je oddělení pro dospělé.“ namítám.
      „Tak se jděte podívat do čekárny, že tam pláče skutečné dítě.“
      Bylo to tak. V čekárně pro dospělé seděla maminka a na klíně měla tříměsíční mimino.
      Další snažení sester už nevedlo k žádnému úspěchu. Píchly mě celkem čtyřikrát, ale krev nenabraly.
      Příští pokus o odběr krve se uskuteční příští týden u mě doma. Pokoušel jsem se k tomu získat sestru, které se to předtím už dvakrát podařilo. To pak má pacient z odběru menší strach a nestahují se mu žíly. Zatím jsem se pokoušel marně. Sestřičky mají své tvrdé hlavy. Ale třeba se jim to příště povede nabrat.
      V mládí jsem měl žíly vidět dobře, tyhle problémy nebývaly. Ale sklony k omdlévání při odběrech jsem měl vždycky.