Cvrčci si zpívají
kdesi pod zelenou strání,
zip lehce zaskřípe,
svlékám Ti šaty Tvé!
Ústa Tvá naoko
polibkům mým se teď brání,
chvěním svým Tvé tělo
říká, že též mne chce!

R:
Krásko moje, něžně malovaná
štětcem, z kterého kape božský cit,
obraze, jímž Afrodité sama
chtěla zázrak Lásky tu vykouzlit!

Ústa se líbají,
a těla k sobě se vinou,
jak srdce touží být
v jedno spojena teď.
Nechci mít jiného!
A já zas nechci znát jinou
něžnými doteky
odpovídám Ti hned!

R:
Lásko má, Tvé polibky jsou žhavé,
jako by je stvořil Hefaistos sám.
Přirovnal bych je snad k lávě dravé,
jež mne strhla až k touhy hlubinám!

Vstupuji do Tebe,
Lásko má, s vášní i něhou,
oba jsme opilí
touhou jedno teď být!
Miláčku, rád Tě mám,
a vzít si chci Tě hned celou,
navěky budeš snad
láskou mou jedinou!

R:
V náruči své bláznivě Tě svírám,
navždy jenom chtěl bych už Tě tak mít,
do očí Tvých vášnivě se dívám,
z těch studánek nektar Lásky chci pít!