| Dílo #56400 | ||
|---|---|---|
| Autor: | Mario Czerney | |
| Datum publikace: | 16.03.2009 19:07 | |
| Počet návštěv: | 1478 | |
| Počet názorů: | 8 | |
| Hodnocení: | 4 3 1 | |
| Patří do archívu: | <Soukromý> Goldilocks: Pramínky, <Soukromý> Diotima: Strastiplný život muže | |
| park | ||
|---|---|---|
| ||
| Názory čtenářů | |
|---|---|
16.03.2009 19:50 na hromádce |
ta františkánská zahrada je asi začarovaná nejen že tam jsou jediné lavičky v parku (nejblíž centra?) ale každý den jich tam vysedává někdy i pět podobnejch psychopatů na hraně |
| 16.03.2009 21:04pasáček |
Smutné. |
| 16.03.2009 21:17Mario Czerney [Změna zámku] |
na hromádce napsal(a): V říjnu 1939 podepsal Adolf Hitler na svém soukromém dopisním papíře tento text zpětně datovaný 1. září 1939, v den zahájení války:ta františkánská zahrada je asi začarovaná nejen že tam jsou jediné lavičky v parku (nejblíž centra?) ale každý den jich tam vysedává někdy i pět podobnejch psychopatů na hraně „Říšský správce Bouhler a MUDr. Brandt jsou pověřeni rozšířit pravomoci zvláště určených lékařů tak, aby po lidském posouzení nevyléčitelně nemocných a po kritickém zhodnocení jejich zdravotního stavu mohla být dotyčným poskytnuta smrt z milosti.“ Následně byly do ústavů rozesílány první přihlašovací archy: „Hlásit je třeba pacienty, kteří: 1. trpí uvedenými chorobami a v ústavech je není možné zaměstnávat (anebo jen prováděním mechanických prací): schizofrenie, epilepsie (jsou-li udány vnější příčiny, např. válečná zranění), senilita, nevyléčitelná paralýza a jiná syfilitická onemocnění, slabomyslnost každého druhu, encefalitida, Huntingtonova choroba a jiná neurologická konečná stádia; nebo 2. v ústavu trvale pobývají déle než 5 let; nebo 3. jsou střeženi jako duševně nemocní, kteří se dopustili zločinu; nebo 4. nemají německou státní příslušnost, anebo nejsou německé či spřízněné krve podle udané rasové a státní příslušnosti. Akce T4 Z moci úřední, posvěceno vůdcovým výnosem, nastalo záhy po vyhlášení války masové vyvražďování desetitisíců pacientů psychiatrických a sociálních ústavů. Program „euthanasie“ duševně nemocných byl nazván „Akce T4“. Léčebny zasílaly vyplněné archy se jmény osob určených k likvidaci do Kanceláře vůdce, kde vždy tři z celkem čtyřiceti dvou znalců z oboru psychiatrie rozhodovali o jejich životě a smrti. Byl mezi nimi i tehdejší ředitel psychiatrické kliniky v Heidelberku Carl Schneider ... V centrále T4 pak byly sestavovány transportní seznamy. O pár dní později přijely před ústav šedé autobusy a odvezly pacienty do některého ze šesti likvidačních zařízení. V plynových komorách zemřelo dvacet autorů z Prinzhornovy sbírky, mezi nimi Karl Gustav Sievers a Paul Goesch ... Na základě protestů církve, ale i stranických a justičních kruhů nařídil Hitler v říjnu 1941 usmrcování plynem zastavit. Do té doby bylo zavražděno 70.273 pacientů. Nicméně „divoká euthanasie“ probíhala v ústavech i nadále. Centrála T4 dodávala do ústavů alespoň potřebné smrtící preparáty. Počet obětí Akce T4 po roce 1941 je odhadován na dalších 90.000. |