...smířil jsem se s odchode listopadu i s táním polárkového sněhu... znovu...
Ale nikdy nevydechnu po pohledu na odložené kovbojské klobouky a ty červené střevíce...
A neptejte se jak dlouho dokážu zadržet dech...
Dýchavičná
... myslel jsem , že je to jako pocit vyšlapat do desátého patra - - a vědět, že všichni opraváři výtahu z mého města pokojně oddechují ve stejném rytmu
- - trošičku ukvapeně se snahou hloubky.
Narážíme... narážíme na povalené stromy uhnilé od výšky věty: "Ale já už nevěřím na víly..." bez čtyřkolých jeřábků po kapsách se bezhravě pouštíme do pochodu v rovnoběžkách a náš ušlapaný osud leží někde mezi padlým dřevem a dobře betonovaným - rychle vpřed...