pak spadne mi tvá hlava do klína jak jablko, když dlouho sedím pod stromem ústa co chtěla povídat jsou zmlká a ty přítomen tak tu jen ještě chvíli zůstaň
nespím
padá na mě smutno, když odkrojíš kus noci co jsem s ní ve své špatné rovnici počítala v kladné rovině nakloním dlaň a opíšu tě vinně povinně
poslední skleničku dopíjím a chumlám se v kupé kde se nikdy netopí věci smutné
Epilog
přijíždím s kocovinou a chci ještě víc
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Rybi', 20.01.2009 10:37.