asi jako sirka

vstoupila mi do hedvábných červánků

ale bojí se

svého stínu, který si nedá a nedá a nedá ...

nalej si mléko do kávy

v něm svůj odraz neuvidíš

nebo se zaposlouchej do svého hlasu

řveš jak

vynechaný pavián

a nezapomeň

že to neslyšíš boží soud

ale obyčejnou tramvaj

co tě rozmašíruje

vpasíruje do kolejí

zataví do asfaltu

a dál nebude nic

jen zlomený kus dřeva

spousta třísek

a hlavně

to každému bude jedno