Na podzim jsem byl s Amadeem na procházce. Nejdřív jsme jeli vlakem do Trhanova a pak jsme šli pěšky do Carapatic. Když jsme byli v lese, pustil jsem Amadea z vodítka. Měl radost a utíkal všude možně. Když jsem ale zapískal, hned se vrátil a koukal na mě. Hledal jsem houby, ale žádný jsem nenašel. Potkali jsem s Amadeem některé lidi co houby měli, ale my jsme žádné nenašli. Amadeus čmuchal kolem a vyplašil sojku. Aspoň myslím, že to byla sojka. Měla taková ta modrá pírka na křídlech. Pak jsme vyšli z lesa a šli okolo louky. Tam jsme uviděli ohradu, za kterou se pásli koně. Amadeus měl strach, protože koně nejspíš ještě neviděl. Možná je viděl před tím, než jsem ho vzal z útulku, ale to nevím, protože Amadeus je pes. Amadeus je hodný pes a jsem moc rád, že ho mám, protože jinak bych byl úplně sám. Dal jsem Amadea na vodítko a šli jsme se podívat na ty koně. Byli moc pěkní a tak jsem je vyfotil. Sedli jsme si kousek od nich a koukali jsme se, jak žerou seno. Pak už mi začala být zima a tak jsme šli zpátky. Vlak nám nejel, tak jsme šli na nádraží do restaurace. Dal jsem si polévku a limonádu. Amadeovi jsem koupil tatranku a nechal mu přinést vody. Pak jsme jeli vlakem domů. Slunce zapadalo a já i Amadeus jsme byli velmi unavení. Byla to pěkná vycházka. Myslím, že se líbila i Amadeovi.