Tuhle povídku jsem ještě nikde nepublikoval. Jsou tam některé věci, které se opravdu staly. Také je pravda, že jsem v devadesátých letech pracoval jako školník. Na Saspi jsem se to nechtěl dávat. Doufám, že se Vám to bude líbit.

Pracoval jako školník ve škole, kde jeho maminka dělala ředitelku. Za teplých období sekal trávník nebo natíral plot. Opravoval kohoutky, dveře, měnil žárovky, natíral stoly a židle. Když všechny děti odešly, tak po nich uklízel. Práce to byla pěkná. Těšil se především na přestávky, kdy se děti vyhrnuly ven. Kluci hráli kopanou, holky panáka nebo Krvavé koleno. Někdy mu řekli, ať hraje také. Byl schován v komoře a když dítě vstoupilo, měl za úkol je vyděsit. Moc ale děsit neuměl. Spíš se jen mračil, ale bylo vidět, že se usmívá. Pak musel vyběhnout a někoho se dotknout. Kluci mu řekli jen tehdy, když jich byl lichý počet při kopané. Stavěli jej do brány. Snad každý den mu některé z dětí dalo zbytek svačinky, některé mu dokonce nosily tyčinky. To jim vymlouval, ať to nedělají. Jeho dcera a syn navštěvovali také tuto vesnickou školu. Pantoflíček chodil do první třídy a Sněženka do třetí. Pantoflíček mu o přestávkách sedal na klín, Sněženka mu dělala společnost, když kolem nikdo nebyl. Krvavé koleno nikdy nehrála. Po škole však pomáhala s úklidem a společně se pak všichni vraceli domů. Babičku milovali, viděli ji výše než otce, až někde v nebi, u slunce. Byla to vyjímečná osoba a je na škodu, že ze školy později udělali noční klub. Když se Sněženkou a Pantoflíčkem přišel domů, většinou byla maminka ještě v práci. Byla zaměstnána v Zoologické zahradě, kde krmila šelmy. Měla na to, jak tvrdili v televizi, vytříbený cit. Přesně věděla, kdy může vstoupit do klece za lvem, gepardem či pumou, kdy nechat krokodýla na pokoji. Během 12. let přišla o dva prsty a to jen díky tomu, že byla při krmení piraní, zaujata nově přivezeným malým žralokem ve vedlejším akváriu. Vařil dětem krupici s grankem a společně čekali, až se vrátí. Když přišla, nejdřív se věnovala Sněžence, Pantoflíček čekal v tátínkově klíně. Pak pokynula a vyměnili se. Pak přišel na řadu on. Obvykle se krátce políbili a dlouze objali. 

Den, o kterém chci vyprávět, je přes 7. let minulostí. Pantoflíček v něm umřel na vykrvácení a jeho žena byla zabita kusem železa . Byl to den, který natolik změnil jeho svět, že za peníze, které mu stát poskytl za smrt blízkých, odjel se Sněženkou na ostrov v oblasti rovníku, kde se mísí Indický oceán s Tichým oceánem. Byla to doba, kdy mu i sebemenší představa Pantoflíčka nebo jeho ženy brala mu srdce z těla. Jen přítomnost dcery ho nutila, aby žil. Později to byla právě ona, komu zasvětil svůj život. Byla to ona, kdo se mu stal Bohem.