LISTOPAD

Když napadnou nám první závěje

a zazní struna,

ta, co se nechvěje,

když rána nechtějí se noci dlouho vzdát

smiř už se s tím, co není akorát.

Když vítr ve větvích skončí svou arii,

stromy jsou sochy, které už nežijí,

vesmírné ticho ztracené družice.

Jak bude včera , už ani neví se ...

I všechny planety jsou něčím svázány,

myšlenky na to co už je za námi.

ticho jak v kostele, když svíčky zhášejí

a na dno šuplíku poslední naději,

s tou vločkou sněhovou

a nebo slzou snad ....

Co hochu naděláš ?

je tady LISTOPAD