Jaromír Nohavica
Potulní kejklíři
Potulní kejklíři jdou zasněženou plání
v obitém talíři vaří vítr ke snídani
s cvičenou opičkou na rameni
životem malinko unaveni
potulní kejklíři jdou bílou plání
V kovárně na kraji vsi všechen sníh už stál
dobrý kovář odžene psy a pozve je dál
sláma je postelí i peřinou
a oni jeden k druhému se přivinou
a zítra na návsi začíná candrbál
Kejklíři kejklíři jdou...
Po schodech kostela poskakuje míč
muž s tváří anděla ohýbá železnou tyč
a krásná dívka jménem Marina
zatančí tanec pohanského bůžka Odina
a zítra po polednách budou zase pryč
Kejklíři kejklíři jdou...
Vozíček z lipových dřev po hlíně drkotá
červená nepokojná krev je erbem života
všechno co chceme leží před námi
za devatero poli devatero řekami
nad zimní krajinou slunce blikotá
Kejklíři kejklíři jdou...
Bateleurs vagants
Au milieu des neiges marchent les bateleurs vagants
D´un bol ébréché par le temps ils déjeunent du vent
Leur guenon s´assoupit sur une manche
Fatigue et vie sur eux prennent revanche
Les bateleurs vagants traversent la plaine blanche
Un abri n´est pas loin quand arrive la nuit
Le forgeron chasse ses chiens et les accueille chez lui
Douce est la paille, tel un nuage
Et ils se serrent comme à l´aube des âges
Demain ´y a bal et foire sur la place du village
Bateleurs, bateleurs vagants...
Sur les marches de l´église une balle rebondit
Un homme tord des barres de fer, les redresse et rit
Et la belle Marine aux yeux païens
Dansera la danse du dieu Odin
Et demain, midi sonné, ils seront repartis
Bateleurs, bateleurs vagants...
La charrette de tilleul madré avance en cahotant
Le blason du mouvement, c´est le rouge du sang
Tout ce qu´on veut se trouve au loin
Longue est la vie et long le chemin
Le pâle soleil d´hiver, la plaine et le vent
Bateleurs, bateleurs vagants...
1
patafyzik 
Mbonita 
yenn 